Příjemně tenká kniha vhodná pro opakované čtení. Zprostředkuje nenásilné zamyšlení nad rozdílnými formami vyjadřování lásky a jejich rozpoznávání.
Naší nejdůležitější emocionální potřebou není být zamilován, nýbrž být opravdově milován, poznat lásku, která vyrůstá z volby a vědomého rozhodnutí, nikoliv z instinktu. Potřebujeme, aby nás miloval někdo, kdo se rozhodl, že nás chce milovat, někdo, kdo na nás vidí něco hodno lásky.
Aby láska, když už ji vybudujete, ze vztahu nezmizela, je potřeba udržovat rozumnou hladinu v citové nádrži vašeho partnera. To zajistíte nejsnáze tak, že zjistíte, jakým jazykem lásky mluví (a jakým vy).
Jak známo, pokud se Angličan baví s Němcem, není zaručené, že si porozumí, a stejně tak pokud budete vyjadřovat lásku svým jazykem, není jisté, že to zabere na váš protějšek. Ideální je mluvit na partnera jeho lásko-jazykem a naučit ho, aby na vás mluvit tím vaším. Podle Chapmana existuje jazyků pět.
- Slova ujištění/komplimenty
- Skutky/služby
- Dárky
- Fyzický kontakt
- Soustředěná pozornost/ společně strávený čas.
Abyste správně určili jazyk svého protějšku, doporučuje Chapman položit si následující otázky:
- Co protějšek dělá, nebo naopak nedělá, a vás to zraňuje? Opakem toho je jazyk lásky.
- Co jste po svém protějšku v minulosti nejvíce vyžadovali?
- Jakými způsoby projevujete partnerovi lásku vy?
Chapman v knize každý jazyk popisuje a rozvádí na příkladech. Dále také varuje před zaměňováním zamilovanosti a lásky:
Co začít zamilovanost považovat za to, co doopravdy je – totiž za dočasné emocionální vzplanutí – a potom se s partnerem pustit do budování skutečné lásky. Skutečná láska je také emocionální záležitost, není to však posedlost. Zahrnuje také vůli, vyžaduje disciplinovanost a je si vědoma nutnosti dalšího rozvoje osobnosti.
Tato kniha určitě nikoho neurazí ani nikomu neuškodí. Pokud si díky ní uvědomíte, že se dá láska vyjadřovat i jinými způsoby, než tím vaším (a který to je), tak její čtení splnilo účel.