“Becoming pro mě neznamená dostat se na nějaké místo či dosáhnout určitého cíle. Vnímám ho jako obecné směřování kupředu, jako způsob rozvoje, cestu, na které neustále usilujeme o posouvání sebe sama k lepšímu já.“
Memoár první afro-americké první dámy Spojených států Amerických, matky dvou dcer, vystudované právničky, ambasadorky vzdělávání dívek a žen.
Líbilo:
- Pozitivní poslání vyzdvihující nutnost neustávajícího lidského úsilí, trpělivosti a naděje
- Popis reality schopné ženy s věčně nepřítomným manželem a otcem jejích dětí
- Popis úlohy první dámy Ameriky perspektivou pragmatické, profesně úspěšné ženy a matky
- Cenzurovaný, ale přiznaný! odpor k Donaldu Trumpovi
Nelíbilo:
- Příliš dlouhé kapitoly o jejím dětství a raném dospívání
- Místy neautentický jazyk, zejména v pasážích vlastní kritiky či kritiky systémů
- Vykreslení Baracka jako světce, jehož takřka jedinou lidskou chybou byla závislost na nikotinu
Příběh Obamové by měly číst všechny ženy. Černé, bílé, barevné, americké i jiné. Přestože neupírá zásluhy mužům, jsou to právě ženy, které považuje za stěžejní prvky svého životního vývoje a úspěchu. Jako černoška se potýkala s diskriminací, jako žena s marginalizací, jako pracující matka s fyzickými i psychickými nároky blízkými všem pracujícím matkám, jako manželka prezidenta navíc s vyššími nároky estetickými, reprezentativními a sociálními. Vypráví o tom všem upřímně, žensky, pokorně, ale zároveň silným hlasem člověka, který nepochybuje o své hodnotě a svém místě ve světě. Není to příběh popelky, kterou si švarný afro-americký princ přivede do Bílého domu, aby se mu tam stala (jen) ozdobou. Je to příběh ženy u kormidla svého života.
Je samozřejmě těžké posoudit, nakolik je vykreslený portrét Michelle pravdivý. I kdyby ale pravdivý nebyl, je to portrét člověka, jehož pozitivní smýšlení a víra v lidský potenciál je hodna následování.