The Fifth Season – N. K. Jemisin

Představte si život na planetě, kterou jednou za několik století zasáhne přírodní katastrofa obludných rozměrů. Když skončí, přeživší lidstvo začne znovu budovat svou existenci a připravovat se na další fifth seasons.

“Winter, Spring, Summer, Fall; Death is the fifth and master of all.”

Pokud se člověk zamyslí, najde v knize klimatickou agendu, která je asi více vnímatelná, než třeba ta ve Hře o trůny, (nebo jste si mysleli, že „Zima se blíží“ se ve Hře tak často ozývá náhodou?), ale můžu vám slíbit, že se na ni soustředit nebudete. Budete mít totiž dost co dělat se všemi ostatními tématy, kterými je kniha prostoupena.

“This is what you must remember: the ending of one story is just the beginning of another. This has happened before, after all. People die. Old orders pass. New societies are born. When we say “the world has ended,” it’s usually a lie, because the planet is just fine. But this is the way the world ends. This is the way the world ends. This is the way the world ends. For the last time.”

Hlavní roli v knize hrají tak zvaní orogenes, lidé obdaření schopností cítit a do určité míry regulovat seismické otřesy a ostatní procesy v půdě. Společností jsou ale považováni za monstra.

V tom lepším případě jsou pak internováni v instituci, kde se učí své schopnosti ovládat, aby následně sloužili jako nástroje pro záměry státu, nadále vyvrženi ze společnosti, obáváni a nenáviděni, ale již nepronásledováni.

“We aren’t human.”

“Yes. We. Are.” His voice turns fierce. “I don’t give a shit what the something-something council of big important farts decreed, or how the geomests classify things, or any of that. That we’re not human is just the lie they tell themselves so they don’t have to feel bad about how they treat us.”

Pronásledování odlišnosti, strach z neznáma, geneticky modifikované organismy, lidská práva. Další velká témata i naší společnosti. Autorka se jich dotýká, ale nelpí na nich, tedy ne více, než na nich lpí její postavy, jichž se citelně dotýkají.

“It’s a gift if it makes us better. It’s a curse if we let it destroy us.”

V knize se také vyskytují tajemní stone eaters, létající obelisky, kasty „funkčnosti“ lidí, matky a dcery, nebo třeba rozzlobený „Father Earth“. Je to tíživá, napjatá a neodložitelná kniha – první z trilogie, kniha komplikovaná, kniha o lidech a ne/lidskosti, o přežití a žití… a třeba i o tom, že i jednotlivec dokáže změnit svět.

Víc vám o ní neřeknu. A abych vás ještě nakonec trošku zmátla, vypůjčím si citát z konečného dílu trilogie – The Stone Sky:

“You know the end to this. Don’t you? How could you be here listening to this tale if you didn’t? But sometimes it is the how of a thing, not just the endgame, that matters most.” 

Užijte si čtení 😉