Přijde mi neuvěřitelné, že jsem strávila další měsíc v osamění, bez jediného osobního kontaktu s jinou lidskou bytostí.
Reálně bych mohla být jediným přeživším člověkem planety a možná bych si toho nevšimla. Matrixu by stačilo denně mi poslat pár desítek pracovních emailů, nasimulovat pár zpráv a telefonátů od rodiny a přátel a měl by vystaráno.
Stala jsem se docela šťastným poustevníkem. Plnění Velké hry se vůbec nezastavilo, naopak jsem začala pěkně bodovat! Knížky, cvičení, jazyky, i ty sezónní body… všechno šlo krásně z pohodlí chaloupky.
Celý svět se v tuhle chvíli přesouvá do online prostoru, takže kdyby na to přišlo, ani kvůli kultuře a společenskosti bych nemusela vytáhnout paty.
Stačilo by mi lepší připojení k internetu a dostatečný příjem na donáškovou službu, a mohla bych žít v poustevní izolaci na věky věků, jako ten milion ztracených Japonců, co po celé roky neopouští svůj byt.
Po večerech bych si zaskočila do online baru a přes video-hovor si povídala s náhodnými návštěvníky, do divadla bych šla online, účastnila se některého z mnoha nabízených online workshopů… a normálně bych vyhrála Velkou hru! Teda skoro.
Čas ušetřený za práci z domova se skutečně promítl do mé velkoherní produktivity a já začala přemýšlet, jak přistoupit k těm bodům, které se v interiéru a o samotě splní těžko. Například mě napadlo, že i to cestování by člověk online nebo virtuální realitou taky (skoro) okecal. Jak ale z obýváku zahájit bruslařskou sezónu, na to jsem nepřišla.
Tohle přemýšlení byla ale jen taková slabá chvilka. Docela rychle jsem si vzpomněla, že Velká hra prostě není o okecávání. Z okecávání zůstává v duši pachuť prohry.
Velká hra je o žití naplno, o plnění slibů, které jsme dali sami sobě, a mělo by v ní být hodně hrdosti.
Pokud budu nucena delší dobu zůstat poustevníkem, pak svou Velkou hru patrně nevyhraju. I kdybych ohnula pár pravidel a použila kreativní myšlení při plnění úkolů, patrně bych dostatek bodů nenasbírala. Ale myslím, že bych z toho zklamaná nebyla.
Zatím je naštěstí ještě dost času, a tak věřím, že všechno, co teď nemůžu splnit, brzy doženu.