„Na každou nemoc vyrostla bylina,“ říká staré přísloví.
V těchto časech, kdy může být cesta na rozkvetlou louku dostupnější (a příjemnější), než vstup do lékárny, stává se znalost bylin a jejich účinků docela výhodou.
Věděli jste na příklad, že květy červeného jetele, toho lučního plevele, mají všeobecný blahodárný vliv na rovnováhu ženských hormonů? Že obklady z listů lopuchu nebo kapusty pomáhají na bolest kloubů, a že jizvy a strie nejlépe ošetříte měsíčkem naloženým v sádle?
Všichni známe magické účinky stočené vinné révy a chmele. Oba dělají zázraky s naším sebevědomím, společenskými schopnostmi, nebo nespavostí. Kolik z nás by si ale řeklo o pomoc třezalce, rozmarýnu a meduňce?
Posledních několik rozkvetlých let jsem vícekrát litovala, že rozpoznám jenom ty nejzákladnější bylinky, a tak jako tak neumím využít jejich potenciálu. A letos mě tento dluh ve vzdělání konečně přivedl do školy Bylinkové terapie. Její šarmantní zakladatelka, Monika Golasovská, mě spolu s dalšími čtyřmi ženami (ale prý k ní chodí i muži) uvítala na prvním kurzu po zmírnění karanténních opatření, abychom se po dva intenzivní večery zaobíraly výrobou mastí, tinktur, mýdla, repelentu nebo barevné bylinné soli. Ukázalo se, že jde o postupy jednoduché a také levné, jen vyžadují trochu času a péče, jako všechno kvalitní v životě.
Kromě vyrobených voňavých produktů jsem si z kurzu odnesla nejvíce uvědomění, že většina lékárenských léků byla ve své původní formě bylinami, stromy a kořínky, a tak není vůbec hloupé věřit, že nám něco, co jen tak utrhneme na louce, může pomoci podobně, jako prášek koupený v obchodě. Musíme si jen dát tu práci a naučit se, čím která bylinka pomůže a jak ji nejlépe připravit.
Už se těším, jak ze mě na stará kolena bude babka kořenářka s přírodním lékem na každý neduh. I když to ještě dost dlouho potrvá. Voňavý masážní olej ale umím vyrobit už teď, a s ním se dá také ledascos uzdravit. 🙂