V devět hodin ráno za zvuků rytmické francouzské hudby vyzvedávám mamku a sestru. Opatrně na zadní sedadlo připásám piknikový košík plný francouzských dobrot a vyrážíme směrem k Řípu, u jehož paty jsem pak rozložíme opulentní francouzskou snídani v trávě.
Měly jsem croissanty, křupavou bílou bagetu, slané máslo, tvrdý sýr s bylinkami, brie, husí a vepřový rilette, chobotničky a mušle, vše původem z Francie, a k tomu lahvinku bublinkového jablkového moštu, aby si řidička nemusela odpírat.
Při následném výstupu na vrcholek nás plná břicha táhla s kopce dolů, až jsme z toho byly celé orosené. Předbíhaly nás páry s kočárky i lidé důchodového věku s alpskými holemi.
„No co, cestou dolů uschneme,“ komentovala sestra. A skutečně. Než jsme dorazily na levandulovou farmu v Židovicích, už jsme zase byly třemi upravenými dámami.
Osvěžily jsme se levandulovou limonádou, koupily si domů omamný levandulový olej (proti komárům) a kytici levandulových květů (pro radost) a s písní Non, Je non regrette rien od Edith Piaf zakončily tento výlet s tématikou Francie.
Byl to opravdu velice pěkný den. Dorazila jsem domů vesele unavená, s kůží voňavou od slunce a slunečního potu, a znovu sama sobě potvrdila, že zážitek je vždy v menší míře o místě a v té hlavní míře o dobré společnosti a náladě.