Tento článek vám poradí, co zohlednit při stanovování cílů Velké hry, abyste z ní měli co největší přínos.
Velká hra má být VELKÁ
Ve své Velké hře 2020 jsem měla přesně 542 cílů/bodů. To číslo jsem si nestanovila předem, prostě to tak vyšlo. Cílů velké hry má být hodně, to ji dělá zábavnou a motivující. Klíčem je, aby byly rozumně velké a šly dohromady všechny zvládnout.
Velké monožství cílů vám také dává možnost výběru a to hodně oceníte. Když jeden den sršíte energií a nechce se vám zrovna Přečíst knihu, můžete si třeba uklidit šatník a dostat bod za Darování oblečení na charitu nebo Vyzkoušet nový sport. Číst budete jindy.
Velká hra skutečně není seznamem Novoročních předsevzetí a rozhodně není sprintem, nýbrž maratonem. Vaše body se mohou pohybovat v řádů stovek, nebojte se toho! Podívejte se, jak to pak krásně může vypadat.
1 úkol = 1 bod
Ve Velké hře jsou si cíle rovny. Za splnění každého cíle (respektive každého opakování cíle) získáte právě 1 bod.
Možná si říkáte, že to není spravedlivé, když za cíl Jít do divadla (2x za rok, tedy za cca 6 hodin vynaloženého času) dostanu 2 body, a pak za Udělat si řidičský průkaz skupiny B (tedy za minimálně 12 hodin jízd a k tomu čas strávený teorií a zkouškami) dostanu jen 1 bod. Ale víte… toto pravidlo je takto „nespravedlivé“ naschvál.
Donutí vás to své cíle lépe formulovat a velké cíle rozkládat na menší, což je způsob, jak nejen nahnat větší počet bodů, ale také napomoci tomu, že je skutečně získáme.
1 bod za řidičák je skutečně málo. Co si místo toho jako cíl nastavit Absolvované jízdy 12x (tedy 12 hodin = 12 bodů) a k tomu přidat oddělený bod za zvládnutí teorie a další za úspěšnou ostrou jízdu? To už bychom místo toho jednoho umrněného bodíku měli krásných 14. Ne, to není podvod, to je dobře nastavená hra!
Velkou hru hrajete se sebou a pro sebe, a proto sami posoudíte, jak do jakých a kolik podkroků své větší cíle rozložíte. Svědomí vám nedovolí, abyste si dáváli body za úplné mini blbiny.
Na druhou stranu pokud víte, že například Včasné zaplacení účtů (1x za měsíc), nebo Utření prachu v celém bytě (1x za měsíc) je něco, co vám dlouhodobě dělá problém, je naprosto v pořádku si tyto cíle do Velké hry zahrnout. I to je totiž jedna z funkcí Velké hry – vytvořit si alespoň malou motivaci a incentivu pro činnosti a cíle, na které byste se jinak patrně vykašlali.
Zapomeňte na každodenní cíle
Prostě zapomeňte. Muset něco dělat bez výjimky každý den je buďto extrémní požadavek, nebo příliš malý cíl. Upřímně řečeno – i opakování 3x týdně je opravdu velký závazek, pokud to není jediný cíl, který ve Hře máte (a to by být neměl, protože by to byla nuda).
Cíle jsou to, co dokážu, ne to, co si zakážu
Chcete vyhrát tím, že budete něco nedělat? Třeba že přestanete kouřit nebo nebudete hloupě utrácet? Neříkám, že je to úplně špatně, ale doporučila bych co nejvíce cílů formulovat pozitivním způsobem, tedy například: Koupím si jen 1 krabičku cigaret za týden, Týdně/měsíčně ušetřím xxx Kč.
Jak moc konkrétní mají cíle být?
Čím konkrétnější, tím lepší. Někdy si chcete nechat určitou volnost Sportovat 3x týdně (jakým způsobem se rozhodnete později), Přečtu knihu 12 x za rok (nemusím předem vědět jakou), ale myslete na to, že vaše cíle by vždy měly být počítatelné.
Velká hra nebude fungovat, pokud budou vaše cíle příliš vágní: Budu lepším člověkem, Užiju si dovolenou, Zlepším své postavení v práci. Zamyslete se a pojmenujte si, jak chcete, aby se tyto abstraktní cíle reálně projevily, tedy co přesně musíte udělat, abyste je považovali za splněné.
Samozřejmě úplně mimo je cíl Vyhraju v loterii nebo Najdu si přítele/přítelkyni, protože takové věci nemáte úplně ve svých rukou. Zadejte si místo toho cíle, které ovlivníte: Podám si sportku (jen) 2x za rok, Oslovím nového člověka 1x za měsíc.
Rozmanitost a rovnováha
Chci vás namotivovat, abyste do svého plánu zahrnuli všemožné životní složky, NEJEN ty, které preferujete. Někdo má rád samotu, jiný ožívá ve společnosti, někdo si nejvíce užívá odpočinek, jiný rád vydělává peníze, někdo chvilku neposedí a jiný se hýbá nerad. Pokud ale chcete mít bohatý rok, dělejte od všeho trochu.
Nezapomeňte, že mozek má tendenci spojovat aktivity stejného typu do jedné vzpomínky, takže když budete celý rok věnovat jen práci, moc dojmů vám v paměti asi nezůstane.
V životě je opravdu potřeba mít balance. Jinak vyhoříte. Je makat, ale i zpomalit a chvilku netáhnout ostře na branku, ale jen si tak kopat, nebo ideálně také přihrát spoluhráči.
Neberte ve Velké hře života jen hlavní questy, užívejte si pořádně všechny!
Na tu rovnováhu je strašně snadné zapomenout, a proto je potřeba si ji NAPLÁNOVAT.
Záleží na vás, jak si tu rovnováhu pojmete. Můžete si Velkou hru rozdělit do oddílů, které ve vás vzbudí určité asociace, jako např: Zdravá rutina, Posuny vpřed, Malé radosti, 4 roční doby.
Nebo oddíly poskládat tematicky z jiného pohledu: Sport, Kultura, Společenskost, Self-development.
Nebo všechno nakombinovat.
Bonusové body
Doporučím vám také stanovit si pár Bonusových bodů. Měly by to být věci, o kterých víte, že by vás stály téměř heroické úsilí, nebo hodně překonávání. Tyty body se nebudou standardně počítat do hry, ale budou vytvářet žolíky, které uplatníte na cíle, co se vám nepodaří splnit.
Znovu připomínám, že posouzení, jaké činy jsou ve vašem případě dostatečně heroické, bude jen na vás (i když si samozřejmě můžete zajít pro inspiraci k partnerům či rodině).
Pokud k sobě budete upřímní, pak žádný cíl nebude nesplnitelný, i když se okolnosti změní.
Stanovení cílů vyžaduje hloubání a sebereflexi
Každý cíl Velké hry je slib, který dáváte sami sobě. A sami sebe budete i soudit. Proto nastavení cílů věnujte dostatek času a reflexe.
Je přínosné například probírat nápad Velké hry s přáteli a rodinou a vytvořit tím nekonfliktní prostor pro nápady a doporučení.
Velmi nosné je také pořádně zanalyzovat uplynulý rok a zamyslet se nad tím, co jsme v něm dělali dobře, co považujeme za chyby apod. Pomoci vám v tom může na příklad skvělá a bezplatná brožura Year Compass https://yearcompass.com/cz/.
Nenechte si vnutit cizí cíle
Velká hra je hra o vás a pro vás a přestože jsem vás výše nabádala k diskuzím s přáteli a rodinou, chtěla bych vás silně varovat před cíli, které vám někdo navrhne, ale hlas ve vašem nitru vám bude našeptávat, nebo na vás dokonce křičet odmítání. Zjistíte, že vaše počáteční averze exponenciálně poroste.
Pokud byste se dostali do situace, že naléhání blízké osoby a šepot vnitřního hlasu je dejme tomu v rovnováze, můžete se zamyslet, zda by se vaše neochota k onomu bodu nedala spravit například drobnou přeformulací zadání, nebo rozložení cíle na menší kroky a zahrnutí (v prvním roce) jen jejich části.
Půlroční evaluace
LEDEN můžete brát jako zkušební měsíc. Načrtněte si svůj roční plán, a pak hrajte, zkoušejte, přenastavujte a buďte k sobě upřímní.
Na konci tohoto prvního měsíce svou Velkou hru naposledy zkontrolujte, doupravte, a pak ji minimálně další dva měsíce, nebo ještě lépe půl roku, už neměňte.
Ve Velké hře máte plnit cíle, které jste si PŘEDEM nastavili a usilovali jste o ně, nesbíráte body za události, které se náhodně staly.
Až uplyne doba, kterou jste si stanovili pro evaluaci, popřemýšlejte o svých opakujících se cílech. Možná cítíte, že už jste dosáhli toho, co jste od nich očekávali. Pak je úplně v pořádku v nich dále nepokračovat. S jiným body se zase hodně trápíte? Možná je potřeba ho lehce přenastavit.
Co se týče jednorázových cílů, tedy větších či menších projektů… ty byste z Velké hry odstraňovat neměli. Můžete je rozložit na podcíle a z jednoho bodu udělat třeba pět, to je v pořádku. Ale neměli byste je mazat.
Co když zjistím, že Velkou hru pravděpodobně prohraji?
Nikdo neprohrává rád. Ale splnit 360 bodů ze 400, překonat se, dopřát si zážitky, prožít rok jak nejlépe to šlo… dá se to vůbec považovat za prohru?
Oproti tomu vymazat cíle, které se mi nepovedlo splnit a tvářit se, že nikdy neexistovaly… Z toho by určitě zůstala pachuť prohry na jazyku.
2 komentáře u „Jak si nastavit cíle Velké hry“