Věděli jste, že Stephena Kinga na přelomu tisíciletí srazila dodávka? I o tom se dočtete v jeho Memoárech o řemesle.
V knize King popisuje svou cestu k úspěchu, rozebírá nejčastější stylistické chyby, kterých se spisovatelé dopouští, předkládá svůj vlastní proces psaní. Přestože v celé knize zaznívá nepříjemná pravda, že ne každý spisovatel je dobrý spisovatel a že psaní je dřina, i když báječná, dává King na druhu stranu znát, že psaní je také aktivita docela obyčejná, kdy se musí sedět u psacího stolu, nebo počítače, a Just do it.
Úspěch svého psaní přikládá King vedle důkladného studia a zvládnutí stylistiky skutečně času strávenému na židli. Doporučuje napsat 10 000 slov za den, za každou cenu. To je ta řemeslná stránka věci, bez níž by Kingova vášeň pro příběhy byla k ničemu.
King vědomě věnuje významný prostor tématu neúspěchu a věřím, že obrázek hřebíku na který si za mlada napichoval zamítavé odpovědi časopisů a vydavatelů bude aspirujícím autorům útěchou.
Je znát, že se v Kingově přemýšlení o psaní mísí vážný respekt ke čtenářům s hravou potřebou po vyprávění příběhů. Jeho memoár to ukazuje perfektně a je to báječné čtení.
Nejvíce mě pobavilo:
Podle Kingových pravidel musí být druhá pracovní verze knihy o 10 % kratší, než ta první. Napadlo by vás, že je toho zkrácení Mistr King ochoten dosáhnout i tím, že změní příjmení postavy ze čtyřslabičného na dvojslabičné?