Každý má takovou cenu, jakou cenu má to, oč usiluje.
Pro tuto knihu jsem neměla vysoká očekávání. Zápisky Marka Aurelia, filozofa pozdního stoicismu, mne ale příjemně překvapily, poučily, a dokonce i pomohly cítit se v této bláznivé době trochu klidněji.
Jazyk knihy není náročný, jednotlivé myšlenky jsou rozděleny po odstavcích a pro snazší a hlubší pochopení opatřeny krátkým výkladem redaktora. Při čtení mne několikrát napadlo, že bych zápisky nejraději dostávala denně po kouskách, například formou pravidelného ranního emailu, nicméně i větší úseky textu byly dobře stravitelné.
Kniha autenticky, a vlastně autobiograficky zaznamenává životní přístupy filozofa na trůně, Marka Aurelia (nepleťmě si s Markem Antoniem, jenž se zapletl s Kleopatrou). Tyto jsou založeny primárně na ideálu služby lidu za pomocí rozumu oproštěného od vášní a s vědomím nepatrnosti života jednotlivce v řádu vesmíru – jeho podřízenost zákonům přírody a nárokům smrti.
Znovu jako v knize Odvaha nebýt oblíbený se zde setkáváme s názorem, že smyslem života má být snaha prospívat společnosti. Přestože se jedná o dvě zcela odlišné filozofie, obě nabádají i k tomu, abychom se oprostili od touhy po vděku ostatních či slávě a nalézali uspokojení už ve vědomí vlastního vynaloženého úsilí. Tuto myšlenku, mezi jinými, považuji za obzvláště léčivou – a to snad zejména v této době, kdy tolik lidí cítí jakousi povinnost zapsat se něčím významným do historie, aby si mohli ospravedlnit vlastní existenci.
Této době se hleď věnovat! Lidé, kteří se více pachtí po posmrtné slávě, neuváží, že příští pokolení budou zase taková, jako je dnešní, na které si stěžují: také smrtelná. A co je ti vůbec po tom, budou-li potomci tak nebo onak hlaholit a tak nebo onak o tobě soudit?
Hovory k sobě jsou tedy knihou o ideálu ctnosti, a v jejich tezích lze najít překvapivě relevantní inspiraci pro vlastní duševní rozvoj, i když se nám některé z myšlenek určitě nebudou tak úplně líbit.
Jestliže si představujeme nad upraveným masem nebo jinými pokrmy, že toto je mrtvola ryby, ono mrtvola ptáka nebo vepře; nebo zase nad falernským vínem, že tohle je trocha šťávy z vinného hroznu; nebo nad purpurovým oděvem, že to je ovčí vlna, napuštěná krví purpurového plže – tedy představy, jako jsou tyto, se dotýkají samého jádra věcí a pronikají jejich podstatou, takže vidíme, jaké ve skutečnosti jsou. A právě tak si máme počínat v celém životě a věcem, které se v naše představy příliš svůdně vemlouvají, máme snímat masku, uvědomovat si jejich bezcennost a zbavovat je hezkého zevnějšku, jakým se honosí. Neboť klamná představa je nebezpečný podvodník, a právě tehdy, když se domníváš, že se obíráš věcmi obzvláště důležitými, býváš obzvláště podváděn.