Ekonomie dobra a zla – je chytlavý název pro knihu. Okatě nám podsouvá otázku, zda se dobro vyplácí a z jakého zla můžeme mít užitek. Kdo by nechtěl znát odpověď?
Pozor, tato kniha ale není lacinou příručkou ke zbohatnutí. Je spíše filozoficko-historickým výkladem o ekonomickém smýšlení v různých historických obdobích; jak vysvětluje i podtitul Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi.
Vyprávění o Gilgamešovi, o moralizujících řeckých filozofech nebo neřestí milného Mandevillovi prokládá Sedláček tematickými vsuvkami o neměnných principech (ekonomického) chování lidí; zmiňuje různé teorie fungování společnosti, mluví o vztahu užitku a etiky, a upozorňuje i na propast mezi ekonomickou teorií a realitou.
„Ekonomové by měli být pokorní. Nejsme architekty ekonomiky. Nikdy jsme ji nepostavili a ve skutečnosti jí ani hlubinně nerozumíme. Ekonomika existovala dávno před ekonomií. Ekonomika je mystérium, spontánní tajemství a je zázrak, že funguje.“
Na titulní ekonomické dobro a zlo, opřeme-li se o prameny, které Sedláček zmiňuje, se v průběhu dějin nahlíželo skutečně různorodě a byla pokryta celá škála úhlů pohledu; od velebení ctnosti, po prosperitu neřesti.
Dívat se na ekonomii a historii pohledem dobra a zla bylo od Sedláčka skvělým tahem – kniha je velice čtivá ve všech mapovaných obdobích. Každého čtenáře ale bude zajímat, jaké závěry autor vyvodil pro naši blízkou budoucnost.
„Dnes se pozornost ekonomů začíná opět obracet k hájemství etiky a internalizace norem se stává lákavou oblastí. Začíná se obecně uznávat, že ekonomice se daří lépe v etickém prostředí, kde aktéři dodržují pravidla hry.„
Své vágní tvrzení o současných tendencích ekonomiky uvádí Sedláček v trpném rodě a nijak konkrétně ho nedokládá. Patrně proto, že ho doložit nemůže. Sám nám v předchozích kapitolách vysvětlil, že každá úspěšná ekonomická teorie byla ta správná prakticky jen proto, že v ní v danou chvíli chtělo věřit největší množství lidí. Toť celá ta věda. Nemusíme ale kritizovat příliš – jiné společenské obory jsou na tom velice podobně.
Minulost se vždy jen interpretuje a budoucnost se vždy jen více či méně dobře hádá. Nejlépe potom hádají ti, kdo se na změnách aktivně podílejí.
Proto je potřeba, aby co nejvíce z nás chtělo věřit, že do ekonomie zlo nepatří. A pokud se tam nějaké objeví, že ho musíme, jak Sedláček radí, chtít zkrotit.
„Občas je lépe čerta – tedy zlo – zapřáhnout do pluhu než sním bojovat. Než vyvíjet obrovskou energii k boji proti zlu, je lépe použít jeho vlastní energii k dosažení námi žádaných cílů; postavit na rozbouřenou řeku mlýn místo marné snahy proud odstranit.“