Dokonale si vybavuji, jak jsem před sedmi lety ve Španělsku ve výloze obchodu uviděla blýskat se šicí stroj. Vypadal báječně kompaktně a lehce oproti tomu desetikilovému monstru z devadesátých let, které používá matka (a které jsem se vždycky bála). Ve srovnání s historickými stroji, které jeden čas zas docela vášnivě sbíral otec, pak připomínal dětskou hračku. Ale ne, byl skutečný, funkční a přesně to, co jsem potřebovala.
Taková nádhera – konec oblečení z nekvalitního materiálu, nezávislost na trendech, vlastní styl. Pěkně si koupit kvalitní látku a vytvořit z ní úhledný a originální model, který dokonale podtrhne mé přednosti, skryje nedostatky a budu se v něm cítit skvěle. Ano!
Navíc bych si jednou mohla ušít i pár lehce historických kousků, jako to dělá Bernadette Banner (její videa jsou neuvěřitelně relaxační a příjemná, takže pokud vás šití zajímá, určitě se podívejte).
Budu šít dárky rodině a přátelům, vyzdobím si svými skilly byt, bude to paráda!
Roky ale plynuly a z plánu zbyla jen vnitřní představa, jak úžasné kusy oblečení bych mohla vytvořit, mít tak na to čas. Jasně – čas byl ten problém, ne já. Čas je vždycky ten problém.
Ale teď čas nastal.
Zašít rozpáraný šev nebo ručně přišít kapsičku na triko z člověka mistra krejčího nedělá. Chce to umět obsluhovat šicí stroj.
Obyčejný šicí stroj se dneska dá pořídit třeba za tři tisíce a obsluhovat ho je, jak jsem zjistila, překvapivě snadné. Když vám někdo základy ukáže na místě, věřím, že to zvládne každý skoro hned. A pokud umíte řídit auto, sžijete se s šitím ještě rychleji – lehká noha na pedálu a koordinavaná práce rukou vám pomůže. Pak to šití půjde jako po másle… Tedy aspoň dokud to bude nanečisto.
Pokud jste ten typ, kterého zajímá, jak věci fungují, připojuji obrázek práce šicího stroje zkopírovaný z Wikipedie. Nedávno jsem jim poslala příspěvek na provoz, tak snad můžu.
Musím říct, že mi ten systém přijde na první i druhý pohled dost nedůvěryhodný, ale nedá se popřít, že funguje.
Kouzlo inženýringu.
Ok, tak teď už chápu, jak to funguje, umím namotat cívku i správně nasadit obě nitě, poprala jsem se i s automatickým navlékáním nitě (chtělo to tucet pokusů a radu z Youtube)… jde se šít.
Utrhla jsem kus starého povlaku na polštář a vyzkoušela na něm všechny stehy, které mašinka umí. U toho desátého jsem si začínala věřit.
Nakreslila jsem rovnou čáru a rovně ji prošila, pak nakreslila klikatou čáru a docela úspěšně ji prošila klikatě.
Podtrženo sečteno, umím obsluhovat šicí stroj. A celé to trvalo jen asi 4 hodiny.
To není velká časová investice pro něco, co můžete okamžitě využít, nemyslíte?
Jasně, chcete-li šít něco složitého a mít to pěkné, budete na to potřebovat větší skill. A ten se musí, jako všechny ostatní, vypilovat praxí. Navíc se budete potřebovat naučit, na co se hodí který steh, jak reagují různé materiály, jak vyměřovat látku ekonomicky, a podobné triky, které dělají mistra.
Ale to už se bavíme o Velkém šití, o kterém možná napíšu v dalším článku. Tady se v titulku ptám, jestli byste se měli naučit obsluhovat šicí stroj – tak, abyste si k němu mohli sebevědomě sednou. A moje odpověď je: ano, rozhodně!
PS: Zpráva pro mužské čtenáře: S šicím strojem mě naučil můj partner… a přišlo mi to zatraceně sexy. 😉