Přemýšleli jste někdy o tom, co je to motivace a kde se (v nás) bere?
Daniel H. Pink ve své knize tvrdí, že motivace má tři základní podoby:
- základní pud přežití
- motivaci vnější (odměny a tresty)
- motivaci vnitřní, vycházející s lidské latentní touhy po mistrovství v určité aktivitě/oboru
Kniha nabízí nový přístup k osobní motivaci, managementu podřízených, vedení firem nebo výchově dětí, právě z pohledu vnitřní motivace (nazvané Motivace 3.0). Popisuje způsoby, jakým tento typ motivace podpořit, a benefity, které přináší.
V první části knihy Pink vysvětluje, proč motivace odměnami a tresty, kterou nazývá Motivace 2.0, v dnešní době nejenže ztrácí svou účinnost, ale dokonce má čím dál častěji dopady negativní. Kniha na provedených studiích dokládá, že zatímco odměna a trest přinášejí výsledky u přímočarých, rutinních, továrních prací, dominujících 20. století, u činností postavených na kreativitě nebo složitých kognitivních procesech, které nabírají na síle v dnešní době, má touha po odměně a strach z trestu spíš vliv negativní –tyto dovednosti ochromuje.
Ilustruje to třeba tzv. Dunkerův Candle problem (link vede na anglickou wikipedii).
Motivace 2.0 pracovala s představou, že lidé potřebují vnější podněty (a dohled nadřízených), aby vůbec něco dělali, tedy že chodí do práce jen proto, aby dostali výplatu, a pokud budou mít možnost nic nedělat, pak ihned hodí nohy na stůl a nehnou prstem.
Možná vás hned napadlo, že přesně takhle to je, takže nějaká vnitřní motivace je jen praxí vyvrácený nonsense. Ještě ale s názorem počkejte, třeba vás Pink svými představami přesvědčí.
Pink souhlasí, že pracovní prostředí skutečně často funguje na bázi odměn, trestů a dozoru, nicméně to nepovažuje za přirozený stav, pouze za výsledek mnoha desetiletí, kdy byly firmy řízeny s představou Motivace 2.0 jako jediné možnosti.
Jakmile společnosti a jejich management začne vytvářet kulturu podporující vnitřní motivaci zaměstnanců, výsledky na sebe, podle Pinka, nenechají dlouho čekat… a budou ohromující.
Tato kniha (z roku 2018) akcentuje představu, že lidé dnešní doby mají vyšší ambice, než jen pravidelnou výplatu za co nejmenší úsilí. I když adekvátní výplata jako taková je samozřejmě nezbytná – zadarmo ani kuře nehrabe.
Motivace 3.0 pracuje s vírou, že lidé přirozeně usilují o mistrovství ve svém oboru/ v nějaké činnosti. V takovém případě by pak funkcí formálně nadřízených nemuselo být dávat lidem konkrétní úkoly a hlídat, že pracují, ale naopak jen stanovit cíle, dál svým lidem volnost a řídit vše kolem nich tak, aby měli ke své práci optimální podmínky a potřebné nástroje a mohli tak dosahovat nejlepších výsledků. Abychom použili další pojem, se kterým Pink pracuje; úkolem nadřízeného by bylo zajistit, aby všichni členové jeho týmu strávili většinu pracovního nasazení ve stavu flow.
Flow nastává, když se potýkáme s úkoly, které jsou perfektně v souladu s našimi schopnostmi. Nejsou ani moc lehké, aby nás nudily, ani moc těžké nebo časově nemožné, abychom byli frustrování a trpěli úzkostí. Při flow se naplno ponoříme do práce, mozek nám jede na plné obrátky… a jako vedlejší efekt nás to ještě navíc baví.
Je snadné si představit, že velkou překážkou v dosažení flow je nedostatek volnosti, tedy malá pracovní autonomie zaměstnanců. Autonomie (ohledně času, způsobu práce, nástrojů, nebo i spolupracovníků) je pro Pinkovu teorii dalším klíčovým pojmem. Vyžaduje ale velkou míru důvěry – konceptu, se kterým sešněrovaná Motivace 2.0 nebyla úplně zvyklá pracovat.
Jště před dvěma lety by podobné myšlenky byly pro většinu lidí patrně příliš radikální. Jak na vás ale působí dnes, po roce a půl pandemické zkušenosti a dlouhodobé práce z domova?
Ve své třetí části kniha nabízí konkrétní tipy k podpoře vnitřní motivace; u nás samých, u podřízených v práci, u firem a u dětí. Řeší pojmy jako jsou: nástroje pro vyšší autonomii, kreativita, podpora inovativních nápadů, bigger picture, efektivní pojetí odměn, formy feedbacku, compliance versus engagement, a další. Neméně důležitě také radí, co NEdělat, tedy jak se vyhnout DEmotivaci.
V kontextu managementu, řízení firem a výchovy dětí mi tato kniha a její tipy připadaly zajímavé a užitečné. V oblasti osobní motivace ale podle mě nenaplňuje své sliby. Obrázek osamělého běžce na přebalu je vyloženě napadnutelný – dovolím si tvrdit, že nic, co se v knize píše, vás z gauče nezvedne. Ale možná se mýlím.
Pokud ale zastáváte jakoukoliv roli, kde dlouhodobě působíte na jiné lidi (vedoucí, učitel, rodič, etc.), považuji za dobrou časovou investici přečíst alespoň praktickou (třetí) část této knihy, respektive kapitolu relevantní pro vaši funkci.