Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne
Tato kniha je od začátku ohromně sympatická, má totiž skvělý příběh. Vypráví o dvou malých klucích, kteří se rozhodnou stát boháči, a tak vstoupí do služeb místního byznysmena – Bohatého táty, aby je „vypulíroval“.
Je ale potřeba číst opatrně, jinak by se vám mohlo stát, že během čtení začnete nenávidět školy, svou práci (a práci pro kohokoliv jiného), daně a možná i svého chudého tátu.
Pokud jste řadový zaměstnanec neekonomického směru a knihu si přečtete, pravděpodobně ovlivní vaše vnímání světa. Autor vám vysvětlí, jak rozdílně přistupují ke hře peněz bohatí oproti chudým a střední třídě, a napoví vám, jaké si osvojit odborné znalosti a na jaké chyby si dát pozor, abyste se co nejefektivněji dopodnikali k bohatství.
Znalosti, které autor považuje za zásadní, vykreslují zároveň témata dalšího studia, kterému byste se po dočtení knihy měli věnovat, a působí velice rozumně:
1. Finanční gramotnost. Schopnost číst čísla.
2. Investiční strategie. Nauka o vydělávání peněz penězi.
3. Porozumění fungování trhu. Nabídka a poptávka.
4. Zákon. Znalost účetních, korporačních a státních pravidel a směrnic. Daňové úlevy.
Jde o témata obsáhlá, a tak není překvapivé, že se Kiyosaki v knize věnuje pouze tomu prvotnímu – finanční gramotnosti.
Prvním konkrétním tématem z tohoto soudku (vedle kritiky ochoty lidí se hloupě zadlužovat a neochoty se chytře finančně vzdělávat) jsou vztahy mezi aktivy, pasivy, příjmy a výdaji, které ilustruje a komentuje pomocí jednoduchých diagramů:
„Aby se člověk finančně zabezpečil, musí si hledět svého. Váš byznys se točí kolem kolonky aktiv místo kolonky příjmů. Jak již bylo řečeno, pravidlo číslo jedna je znát rozdíl mezi aktivy a pasivy a kupovat aktiva. Bohatí se soustřeďují na svá aktiva, zatímco všichni ostatní se soustřeďují na své výsledovky.“
Pravda, tím skutečným pravidlem číslo jedna je, aby vaše příjmy převyšovaly výdaje, ale myslím, že autor toto téma vysvětluje velmi pěkně.
Také čtenáře nabádá, stejně jako tomu bylo v knize Nejbohatší muž v Babylóně, že z příjmu máme jako prvnímu vždy zaplatit sobě. Tím myslí dát stranou peníze na investice do aktiv. Pak teprve máme platit ostatní výdaje, které musíme přizpůsobit tak, abychom se ve výsledovce udrželi alespoň na nule.
Co jsou aktiva a jak přesně se dají nabývat, tomu se text věnuje jen okrajově na několika příkladech, což je logické – každý jednotlivý typ může být tématem na knihu. Tyto ukázky, a vlastně celá kniha, mají za cíl hlavně podnítit ve čtenáři zápal pro podnikání.
Kiyosaki čtenáře přesvědčuje, že nejlepším krokem ke zbohatnutí, je založit korporaci… a neplatit daně.
Kiyosaki neupírá hodnotu, kterou mají akcie a dluhopisy, nebo příjmy z nemovitostí, patentů a autorských práv. Považuje je samozřejmě za rozumné a násobně užitečnější než peníze neinvestované.
Upozorňuje ale, že jen díky výhodám vlastní korporace se budete moci postavit nepříteli, proti kterému jste jako jedinec zcela bezbranní – a to jsou daně.
„Korporace může dělat tolik věcí, které jednotlivec nemůže. Například hradit výdaje před zaplacením daní. Zaměstnanci si vydělají nějaké peníze, zaplatí daně a snaží se žít z toho, co jim zůstane. Korporace vydělá peníze, utratí všechno, co může, a zdaní to, co zůstane. Je to jedna z největších legálních daňových skulin, které bohatí využívají.
Jak to na vás působí? Jste znechucení tím „dvojím metrem“, nebo jste dostali chuť začít se zajímat, jaké výhody (a nevýhody) z českého práva pro korporace vyplývají? Pokud jste si vybrali b, autor by z vás měl určitě radost.
Kiyosaki samozřejmě nenabádá k neplacení daní, ale jen k dobré znalosti aplikovatelných daňových slev, což je součástí jeho doporučovaných odborných znalostí, zmíněných výše. Co se týká nefinančních oborů, doporučuje nejvíce energie věnovat prodeji a marketingu, které vás naučí efektivně komunikovat, vyjednávat a minimalizovat strach z odmítnutí/ strach z prohry.
V poslední části knihy pak Kiyosaki například radí, ať se při budování aktiv nenecháme odradit zbabělými přáteli a rodinnými příslušníky, ať dobře platíme profesionálům za rady, nebo třeba ať se nebojíme koupit koláč a rozkrájet ho.
No… Je to zajímavá kniha. Některá témata, jako třeba zanedbávání výuky finanční gramotnosti na školách, mnou silně rezonovala. V Čechách se finanční gramotnost údajně implementuje do výuky středních škol cca od roku 2007, jak tvrdí Narodni_strategie_financniho_vzdelavani_2010 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a já ze srdce doufám, že je to pravda, a že mladší generace budou na svět financí lépe připraveni, než ta moje.
Co se týká kupování aktiv a optimalizování daní formou korporací, považuji za pozitivní, že Kiyosaki sice přesvědčuje, že to může dělat každý, ale stejně hlasitě upozorňuje, že je potřeba počítat s neúspěchem, protože i když soustavné vzdělávání šanci na úspěch zvýší, nikdy možnost neúspěchu zcela neeliminuje.
Pokud mám shrnout, co si o knize myslím, pak musím uznat, že z ní skutečně dostanete to, co autor slibuje v podtitulu: řekne vám o tom, co bohatí lidé – podnikatelé – dosti pravděpodobně učí své děti, ale dětem z chudé a střední třídy to (v dřívějších dobách?) nikdo neřekl.
Než tento článek zakončím, musím ještě zmínit varování. Pokud si autora vyhledáte na wikipedii, zjistíte, kromě jiného, že několik jeho firem zkrachovalo, že přispíval na prezidentskou kampaň Donaldu Trumpovi, nebo že prodal branding Bohatého táty externí společnosti pořádající ne příliš dobře hodnocené finanční workshopy. Tyto informace, stejně jako některé části knihy samotné, naznačují určitou morální šeď autorova životního přístupu, kterou je, myslím, potřeba si uvědomovat.
Pokud se podíváte na množství knih, které dosud napsal (a ve kterých využívá značky Bohatý táta), možná začnete mít stejně jako já pocit, že si další knihu raději přečtete od někoho jiného.