Psáno zpětně – leden 2024
V loňském roce byly cíle mé Velké hry jednoduché a jasné:
- Dítě musí přežít celý měsíc – 12x
- Já musím přežít celý měsíc – 12x
Věřím, že mnoho žen by dokázalo vytvořit (a vyhrát) mnohem velkolepější Velkou hru i v ten náročný a tolik transformativní první rok mateřství, a já mám pro ně obrovský respekt, nicméně jsem tak nějak tušila, že u mě bude v tomto případě lepší držet ambice na uzdě. Vůbec jsem nedokázala odhadnout, jaké budu mít s dítětem možnosti a na co budu mít energii a motivaci. Spíš jsem očekávala jen to nejhorší.
Teď zpětně vím, že jsem si do Velké hry mateřství pro ten první rok mohla dát velkou spoustu chození (procházky s dítětem, aby se nenudilo a/nebo spalo), velké množství knih (audio-knížky do sluchátek!) nebo ochutnávání nových potravin (díky příkrmům pro dítě jsem objevila třeba tuřín – výborný s mrkví – a zbavila se nenávisti k červené řepě). To by se to bodovalo.
Veškerý zbytek mého času ale jaksi taksi nebyl už vůbec o mně, nýbrž jen o tom dítěti. A to není nic pro Velkou hru.
Cílem Velké hry je vždy dělat věci, které jdou nad základní povinnosti, které v životě máme, nad každodenní rutinu. Ať jsou to děti, práce, nebo škola.
Věci, které nám umožní získat kontrolu, které nám dají do života více rovnováhy, posunou nás jako člověka a permanentně se zapíšou jako chvíle úspěchu do naší paměti.
To byl tedy ve zkratce rok 2023, nyní a.e přišel čas začít hrát už zase pořádně.