Ach…
Ten pocit, když v ruce držím aku-šroubovák a po smontování židle s ním už jen tak na prázdno dělám vzzm vzzm. Další šrouby se třesou pod mým pohledem. Cítím se jak Xena bojovnice před tlupou nepřátel. Až na to, že tady krev nepoteče. (Nebojte se, vážně ne.)
Ten pocit je parádní a dostaví se pokaždé. Cítím se mocná a mocně šikovná. Jako by ta mašinka přidávala minimálně 5 levelů DIY skillu.
Aku-šroubovák je oproti obyčejnému šroubováku něco jako auto s automatem namísto manuálu. Jasně, je potřeba umět zacházet i s tou primitivnější verzí, naučit se pěkně tu koordinaci, že občas jedna ruka musí držet matku v kleštích, zatímco druhá utahuje šroub. Ale to úplně stačí.
Používání manuálních šroubováků je one-level skill, který se nikam nevyvíjí. Je to prakticky jen prerekvizita, a to ve velké míře i nepovinná, pro ten mnohem efektivnější a zábavnější nástroj, který umí stejnou práci úplně bez námahy a ještě k tomu přidá to parádní vzzm vzzm.
Pro mě to byla láska na první zabzučení (a pro vás bude taky!). Takový ten pocit prozření, doprovázený otázkou: „Kdes sakra byl, celý můj život?“ Tolikrát zbytečně otlačené ruce, unavená zápěstí. Tolik ztraceného času.
Kde se mi v hlavě ztratila ta informace, že šroubováky mají dostupný up-grade?
No… Kde asi. Kde asi? Samozřejmě tam kde se dá nalézt spousta dalších užitečných schopností – v přihrádce „Tohle holkám do ruky nepatří. Radši ne, akorát bych něco rozbila. Ještě si s tím ublížíš.“
No však ji znáte…
Pokaždé mě zaskočí, když si uvědomím, že jsem si do této přihrádky nějaký skill podvědomě zařadila.
Nemám o tom přehled. Přihrádka je neprůhledná, neustále mění svoji polohu, prostě se snaží, aby ji člověk moc nestudoval nebo ji pokud možno ve své hlavě vůbec nenašel. Aby se z těch stereotypů, které limitují a dělají život těžší, nikdy nevymanil.
Člověk je pak hluchý a slepý, dokud se nějaká šťastná náhoda, nebo příznivá konstelace hvězd nepostarají, aby se to změnilo. Někdo vám strčí aku-vrtačku do ruky „jen podržet“, nebo o ni zakopnete zrovna v rozverné náladě a zkusíte, jen z legrace samozřejmě (kdyby vás náhodou někdo viděl) zmáčknout spoušť a trochu si zavzzmovat… a chytne vás to.
Nejlepší ale je, když máte kolem sebe lidi, kteří rádi šíří osvětu a aktivně proti stereotypům zakročují. Prostě vám nedovolí rozmontovat celou domácnost pomocí manuálního nářadí, přestože je třikrát ujistíte, že to tím půjde v pohodě. Ale ani to za vás neudělají. Vnutí vám aku-šroubovák, ukážou vám, jak je to parádně jednoduché a že to absolutně určitě zvládnete, apak už se jen spokojeně koukají, jak vám roste úrovně DIY.
Pokud jste nikdy nepoužili aku-šroubovák, zadejte si to do své Velké hry pro letošní rok. A hned jako další bod přidejte „šířít osvětu alespoň na jednoho dalšího člověka“. 🙂
Pojďme být všichni neúnavnými potírači stereotypů! Pracovat chytře, ne tvrdě, a pracovat spolu!