Ano, je to tak. Ráda bych se seznámila s někým novým.
S holkou. Nebo ženou.
Ale co, třeba i s chlapem, kdyby si náhodou všechno sedlo.
Abych se přiznala, už mě to napadlo cca před rokem a půl, že by bylo fajn najít si někoho k sobě. Tedy k nám, ke mně a synkovi. Aby to bylo lehčí.
Samozřejmě už takhle mám pár lidí, které zbožňuji, ale vážně mám pocit, že by se hodilo mít ještě někoho.
Někoho ze stejné čtvrti, abychom to k nim neměli daleko.
Myslím, že teď už je vám asi jasné, že si nehledám ani milence ani nového partnera.
Co chci, je kamarádka s dítětem, s nimiž budu během dne podnikat akce, když jsou partneři v práci, a časem si vzájemně hlídali děti, aby bylo víc času pro sebe.
Singlové neodcházejte – tohle není článek o dětech. Tohle je článek o snaze někoho sbalit.
Mezi hledáním životního partnera a hledáním kámošky s dítětem by se totiž podle mě mohlo dát pěkné, nervózní a upocené rovnítko.
Ani jedno není vůbec lehká HRA.
Živě si vzpomínám, jak se mi po nalezení partnera ulevilo, že mám konečně vystaráno. Žádná další první rande začínající sevřeným žaludkem a končící přímo úměrným zklamáním, buďto z toho, že se nám protějšek nelíbil, nebo líbil, ale my jemu ne. (Nenaděláš nic.)
No… A teď jsem v tom zase. Sice nehledám lásku, takže „o tolik zas nejde“, nicméně taková kámoška-mamina ze stejné čtvrti je také docela životně převratný malý zázrak.
Prvním problémem jsou nároky:
Chtěla bych někoho maximálně deset minut vzdáleného, mého věku, s jedním dítětem o trochu starším, než je moje, ideálně bilingvní.
Ten člověk by měl být srovnatelně dobrý/špatný rodič, umět řídit, mít nějaké zajímavé koníčky i mimo dítě, fungující partnerství s druhým rodičem, veselou povahu a dost energie.
Prostě úžasný jedinec, kterému se navíc budu zdát úžasná já i můj syn.
Pohoda vánek.
Druhá věc je metoda:
Jak a kde kandidáty potkávat?
Jako první člověka napadne asi dětské hřiště, že ano? Ale nenechte se vysmát. Dětské hřiště je na balení lidí asi jako speed-dating a diskotéka pro nezadané, jenom ještě horší:
Alkoholový doping není povolen. Na okouzlení protějšku máte max. 2 minuty, jinak ztratíte svého „wingmana“ a pokud lovíte aktivně a stále jste nenašli tu pravou, koncentrace neúspěšných ex začne brzy přerůstat komfortní mez. Hihihi.
A jiné hřiště může být i docela slušně daleko…
Online svět nabízí možností k seznámení spoustu. Na seznamování maminek (nebo rodičů) existují appky, hledat se dá v dedikovaných skupinách podle bydliště nebo zájmů… A je to asi stejná „zábava“ jako jiné online namlouvání.
Seznamování přes přátelé při těch nárocích na lokalitu není moc nadějné.
A co zbývá? Seznámení na kroužcích je asi něco jako seznamování v práci – jednodušší, ale rybníček nabídky je daný a moc se neobměňuje.
A nakonec (pro mě docela oblíbená) eventualita oslovit někoho při čekání v obchodě, u doktora nebo v tramvaji. Tady děti skutečně fungují jako dobré záminky k rozhovoru, jen se to zase nedá předem naplánovat a také člověk nesmí zaváhat a nechat si toho druhého utéct.
DISCLAIMER: U nezadaných bezdětných je poslední zmíněná metoda poměrně riskantní, s vysokou šancí neúspěchu, v horších případech i končící vyvoláním společenského nepokoje.
No jak říkám, vážné seznamování s potenciálními kamarádkami-matkami není hračka.
Zatraceně hodně připomíná hledání lásky – s pár parametry navíc a s pár jinými zase vyškrtnutými.
Nejlepší asi je to vůbec tak vážně nebrat. Vědět, co hledám, chodit s očima otevřenýma a než se zadaří, věnovat volný čas něčemu jinému. Nejlépe snaze mít upřímně a neochvějně rád sám sebe.