Velká hra 2024, roční dítě a já
Ššš-abu ššš-abu, zpívá přede mnou kotlík plný božského vývaru. Po mé pravici nádobka na saké s krásnou malou karafou, po levici dva tácy surovin čekající na horkou koupel. V kotlíku už se vyváří první dobrůtky; malé žampiony, šitake houby a ještě jiné, pro které nemám pojmenování, porce listové zeleniny, kolečka cuketky a kukuřice, předvařené nudle na zasycení…
Za oknem ubíhá česká krajina ve slunečním svitu. Ruce na volantu, na sobě elegantní letní šaty s kloboukem a rukavičkami, v kufru batoh s věcmi k vodě. Vyjíždím sama samotinká, jak kůl v plotě, jak osamělá teniska. Svrchovaná paní svých kroků, najednou tak volná a nezávislá na jiných, v autě s plnou nádrží a stovkami kilometrů možností před sebou. Samota, jež…
Ležím v posteli a pročítám sbírku Milk and Honey od Rupi Kaur (bod do Velké hry). V oddílu the Breaking píše: Lidé odcházejí, ale to, jakodcházejí,vždy zůstane. Říká se, že bolest a prázdnota, které člověk po rozchodu cítí, přetrvává asi tak polovinu doby, po níž vztah trval. Pochybná matematika. Copak se to dá spočítat? Polovina…
V devět hodin ráno za zvuků rytmické francouzské hudby vyzvedávám mamku a sestru. Opatrně na zadní sedadlo připásám piknikový košík plný francouzských dobrot a vyrážíme směrem k Řípu, u jehož paty jsem pak rozložíme opulentní francouzskou snídani v trávě. Měly jsem croissanty, křupavou bílou bagetu, slané máslo, tvrdý sýr s bylinkami, brie, husí a vepřový rilette, chobotničky…
Dnes je to asi poprvé, co jsem přemýšlela o nerovném zastoupení žen a mužů v pracovním světě. Asi je to tím, že já sama nikdy neměla pocit, že by existovala práce, kterou bych nemohla dělat. Že by mi něco bránilo, když si to umanu. Samozřejmě – trik je trochu v tom vědět, co si člověk umanout…
Běžím lesem spolu s dalšími sto čtyřiceti nadšenci, v ruce papíry s divnými malůvkami a mapa. Jsem cvok? No samozřejmě, ale taky zrovna běžím šifrovaný orientační běh. Na začátku závodu se mi dostalo velkého projevu důvěry – můj parťák mi obřadně svěřil mapu. Když jsem na ní ale po pěti minutách neidentifikovala ani místo startu, zase…
„Na každou nemoc vyrostla bylina,“ říká staré přísloví. V těchto časech, kdy může být cesta na rozkvetlou louku dostupnější (a příjemnější), než vstup do lékárny, stává se znalost bylin a jejich účinků docela výhodou. Věděli jste na příklad, že květy červeného jetele, toho lučního plevele, mají všeobecný blahodárný vliv na rovnováhu ženských hormonů? Že obklady z…
Zákaz vycházení, vyhlášený kvůli koronaviru, mne přivedl na otázku, zda se právě nestáváme pamětníky velké společenské změny, která povede až ke kompletní digitalizaci společnosti a společenských vztahů. Nesmíme ven, přesto dále žijeme, pracujeme, podle možností se věnujeme koníčkům, množíme se a vychováváme děti. Lze to. Ne u všech lidí, u všech profesí, ale je to možné….
Byl pozdní večer – první máj, večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. Dávno jsem zapomněla na Máchův život a dílo, o kterých jsme se učili při studiích. Vzpomínám si ale, že psal šifrované deníky a připravil tak bohemistům velké morální dilema, zda mají právo jeho poznámky…
Přijde mi neuvěřitelné, že jsem strávila další měsíc v osamění, bez jediného osobního kontaktu s jinou lidskou bytostí. Reálně bych mohla být jediným přeživším člověkem planety a možná bych si toho nevšimla. Matrixu by stačilo denně mi poslat pár desítek pracovních emailů, nasimulovat pár zpráv a telefonátů od rodiny a přátel a měl by vystaráno. Stala…