Všechny problémy lidí jsou problémy mezilidské.
Tato kniha je plná nepříjemných pravd. Koncipovaná jako rozhovor mezi filozofem a reprezentantem mladé generace po vzoru Sokratovského dialogu, osvětluje nám cestu k odvaze. Nepůjde ale úplně o odvahu nebýt oblíbený, jak nám název sděluje, ale ještě o závažnější téma – odvahu žít. Žít bez životních lží (life lies), které používáme, abychom ospravedlnili naše nezdary, pohodlné názory, neochotu na sobě pracovat a obecnou lidskou slabost. Je to přísná kniha napsaná laskavým, přátelským tónem.
Minulost, traumata a nepříznivé okolnosti – jsou výmluvou
Hned v prvních kapitolách nám Kishimi ve jménu adlerovské filozofie odejme jednu velkou berličku, o kterou se rádi opíráme – že za všechno špatné mohou naši rodiče. Kishimi popírá faktickou roli traumat minulosti i nepříznivých okolností pro náš život. Tvrdí, že to, co považujeme za objektivní příčiny naší nespokojenosti, jsou prostředky, které jsme si vytvořili, abychom si omluvili jakékoliv své problémy a nemuseli jim čelit. Chybí nám odvaha.
První vždy existuje potřeba omluvy našeho chování, naší reakce, našeho neštěstí – okolnosti a příčiny, které k nim vedly, si volíme až následně.
Touha po uznání a smysl života
…nejsme na světe proto, abychom uspokojovali očekávání ostatních lidí, zdůrazňuje Kishimi. Tato myšlenka opět klade na čtenáře velké nároky. Jak podotýká i zástupce mladé generace, společenské uznání je pro mnohé v dnešní době jediným zdrojem sebevědomí i motivace. V čem jiném tedy vidět smysl života, z čeho jiného čerpat energii?
Kishimi říká, že život obecně žádný obecný smysl nemá, musí mu ho každý člověk dát sám. Následně ale konkretizuje, že podle jeho filozofie by smyslem životě mělo být „být užitečný společnosti“.
Kdo je obeznámen s kulturou Japonska, tak ví, že je to země s výrazně komunitním smýšlením, oproti individualistické Evropě. Japonci mají celospolečensky vžitou snahu neobtěžovat svým chováním své spoluobčany a často i potlačovat své potřeby ve prospěch společnosti. Být užitečný tedy z úst japonského filozofa nepřekvapí, je ale potřeba zdůraznit, že Alfred Adler, na jehož myšlenky Kishimi navazuje, byl filozof rakouský, tedy nám potenciální blízký.
Důležité také je, že způsob, kterým budeme společnosti užiteční, záleží jen na nás. Nemělo jít o oběť, ale o poslání, které vychází z naší jedinečnosti a bude nám následně sloužit k vnímání vlastní hodnoty a pocitu naplnění, i když by to všichni ostatní hodnotili jinak.
Zajistit, aby ostatní lidé uznali naši snahu být užitečný, už není naším úkolem.
Oddělování úkolů
Život každého se výrazně zjednoduší, pokud si aktivně uvědomuje hranice mezi úkoly vlastními a úkoly ostatních. „Můžeš totiž dovést koně až k řece, ale napít se musí sám.“ Najít tu hranici a nepřekračovat ji je pro spokojené a šťastné žití zásadní.
Naším životním úkolem je najít odvahu a změnit svůj přístup k světu a žití v něm. Pochopit hodnotu naší kontribuce společnosti je úkolem ostatních, ve kterém, stejně jako my v tom našem, mohou i selhat. Úkolem ostatních ale není náš přínos chválit.
Závěr
Tyto poznámky dostatečně věrně nepřibližují hodnotu knihy, je potřeba si přečíst příklady v ní uvedené, neboť dokreslují nuance zmíněných myšlenek. Jazyk je čtivý a kniha dobře strukturovaná, aby čtenáři usnadnila pochopení.
Pokud naleznete odvahu čelit vlastním slabostem, kniha vás obohatí. Pokud ne, možná vás, stejně jako zástupce mladé generace v knize, pořádně rozčílí. Která z oněch dvou to bude?